Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zápisky z rovníku - den třicátý šestý

Už více jak měsíc se tu snažím vařit. A jsem překvapená. Ne z toho, že se tu nedá moc věcí koupit, na to už jsem si nějak zvykla, ale jsem překvapená, jak začala fungovat moje fantazie.  Doma jsem často stála před přeplněnou lednicí a vzdychala, co budu zase vařit. Tenhle problém tu odpadá. Jsem šťastná, že mám vůbec lednici a sem tam i do ní co dát. Jsou tu celkem dva obchody. Jeden, kde mají "všechno" a nic, tudíž něco málo trvanlivých potravin, něco z drogerie, různé kuchyňské náčiní atd. a druhý trochu "západnější". Je sice malý, útulný a čistý, ale také toho tu moc nekoupíte. Taková malá večerka, kde mají pořád to samé a velký nákup na týden tady neuděláte.
Chléb tu mají světlý a  hranatý, vypadá jako toustový, ale je dost měkký a příšerně sladký. V tom druhém obchůdku mají dokonce čtyři druhy. Jaký je v nich rozdíl? Žádný. Respektive - sladký, sladší, nejsladší a sladký se skořicí. Říká se "proti gustu žádný dišputát", ale sladký chléb fakt nemusím…

Černobílá klasika

Tentokrát jsem k háčkování mé druhé kabelky zvolila černou a bílou barvu. Je to má oblíbená kombinace, elegantní, jednoduchá, ke všemu se hodí....

Květinovou dekoraci a proužek pod zapínáním na zip jsem udělala z dutinky a korálků, které jsem objevila v galanterii. Vyztužila jsem ji rovněž černobílou látkou a dovnitř připevnila šňůrku s karabinkou na klíče, abych je stále nemusela v kabelce hledat :-). Kabelka mě doprovází při mé cestě v Africe....

Krásný den!
ZaZa












Zápisky z rovníku - den dvacátý pátý

Dalším fenoménem, který stojí za zmínku je přeprava. Přeprava osob i věcí různého charakteru i velikosti. Myslím si o sobě, že jsem člověk celkem adaptabilní a umím si poradit skoro v každé situaci, ale čeho jsou schopni  lidé tady, na to koukám s otevřenou pusou.

Nejběžnějším dopravním prostředkem je tu nejspíše motorka. Vždycky jsem si myslela, že se na ni vejdou maximálně dva lidé. Tady se na ni vejde celá rodina. Viděla jsem několikrát řídit maminku se třemi dětmi jedoucími ze školy. Tatínka, který vezl dvě děti a ještě maminku. Zkrátka žádné limity. Potřebují se někam dostat všichni a tak prostě jedou.



Potřebujete přivést dříví, pletivo nebo třeba dveře i se zárubněmi? Žádný problém. Stačí dva lidé a jedna motorka. Jeden řídí, oba přidržují. Je to rychlé a levnější než PPL nebo TOPTRANS :-). Ale hlavně tady takový servis není k dispozici. Je třeba si poradit v každé situaci. Stačí prostě chtít.
Líbí se mi i varianta klasického taxíku. Něco jako z filmu "Vrchní, prchni "…

Košíček ve tvaru srdce

Další můj počin, který jsem vytvořila z králičího pletiva. Tentokrát košíček ve tvaru srdce. Srdce,  jako symbol lásky a porozumění.
Krásný den.
ZaZa








Pojďme otevřít svá srdce....

Říkala jsem si, že se nebudu na blogu vyjadřovat k jakékoliv situaci spojené s politikou, ale nějak mi to nedá. I když jsem v Africe, sleduji, co se děje u nás doma. A jsem z toho smutná. Především z chování lidí. Tady jsem získala opravdu velký odstup od všeho. Sleduji ty žabomyší války kvůli hloupostem, sleduji tu zlobu a zlo, které se šíří, sleduji nespokojenost a netoleranci a říkám si "proč"? Proč mají lidé tu potřebu tohle všechno dělat? Proč se prostě neradují z každého nového dne, z každé maličkosti, proč se nechávají válcovat strachem,  arogancí a špatnou náladou?

Tady v Ghaně je to opravdu jiné. Jsem ráda, že mi osud seslal tuto možnost. Možnost vidět věci z jiného úhlu pohledu, uvědomit si, co je skutečně důležité. Ale ne jako klišé, ale doopravdy. Jsem vděčná za to, že jsem momentálně obklopena lidmi, kteří vyřazují ohromnou pozitivní energii, radost a sílu. Ano, tito lidé se umí radovat z každého dne, umí si život užívat naplno, ale jiným způsobem než jsme zvyk…

Spécialement pour Marie-Paule Faure - určeno pro Marie-Paule Faure

Le week-end dernier, nous avons visité un village voisin. Je pensais que dans la ville ou nous sommes installés depuis 15 jours les gens vivent très mal et dans des conditions très difficiles, pourtant nous sommes au 21ème siècle. Mais j´ai trouvé que je me suis bien trompée. Dans ce petit village la pauvreté et les conditions de vie sont encore plus frappantes.
Au premier aspect, les maisons en terre cuite aux toits de paille sont très mignonnes comme lors d´une visite d´un musée en plein air. Mais quand j´ai réalisé que les gens y vivaient vraiment toute leur vie, j´avais la chair de poule. Je ne peux pas imaginer que dans une maison similaire avec des ouvertures sans fenêtres, sans portes pour la plus part, je pourrai m´endormir.

Néanmoins, les gens vivent leur vie quotidienne. Ils semblent plus forts et plus viables malgré leur vie difficile. Chaque jour, ils se battent avec la vie pour eux-mêmes et surtout pour leurs enfants. Car il est compréhensible que tous les parents veulen…

Zápisky z rovníku - den třináctý

Minulý víkend jsme se byli podívat v nedaleké vesnici. Domnívala jsem se, že tady ve "městě", žijí lidé velmi chudě a na 21. století ve velmi neutěšených podmínkách. Ale návštěva vedlejší vesnice mě velmi rychle vyvedla z omylu. Zde je chudoba a nevhodné životní podmínky ještě markantnější.
Na první pohled jsou hliněné domečky se slaměnými střechami velmi roztomilé jako při návštěvě skanzenu. Když jsem si ale uvědomila, že v nich lidé opravdu žijí celý život, měla jsem husí kůži. Nedovedu si vůbec představit, že bych v podobném domku s otevřenými otvory místo oken a většinou i bez dveří, zamhouřila v noci oko.
Přesto tu lidé žijí svůj každodenní život. Připadají mi i navzdory těžkému životu silnější a životaschopnější. Každý den se perou se životem kvůli sobě a hlavně kvůli svým dětem. Je přece pochopitelné, že každý rodič si přeje a snaží se dělat pro své děti to nejlepší. Možná jim nemohou koupit drahé hračky nebo pytle bonbónů a čokolády, ale za to jim dopřávají svobodu …