Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Kouzelná chalupa

Byla to láska na první pohled. Už když jsme projížděli tímto malebným krajem, věděli jsme, že už je to konečně ono. Rozhodli jsme se téměř okamžitě. Někde hluboko jsme cítili, že právě to je to místo, které jsme si vysnili a tak dlouho hledali.
Dokonce i řemeslníci, kteří nám dělali nějaké opravy na domě, úplně zjihli, když se po práci posadili na lavičku pod stromem a pěli ódy, jak je tu krásně. U chlapů, zvyklých na tvrdou práci a jadrný slovník, to byla zvláštní proměna. Naše chalupa je prostě kouzelná.
Pokaždé, když sem přijedeme, sednu si na zápraží a jako mávnutím kouzelného proutku zmizí všechny každodenní starosti a veškeré mé myšlenky se vytratí někam do dáli. Jsem schopná jen sedět, dívat se a poslouchat zpěv ptáků, bzukot včel a šumění větru v korunách stromů. Mé duše se najednou zmocní zvláštní, nesdělitelný klid a mír. 
Každé ráno se těším až vyběhnu jen tak v pyžamu ven a budu se brouzdat ranní rosou. Rána jsou tu kouzelná, ale ty večery! Ptáci najednou zmlknou, vítr se…

Vítání jara

I když cesta byla dlouhá, únavná a náročná a adaptace z jiného časového pásma a kontinentu ještě obtížnější, jsem ráda, že jsem zase "na skok" doma. Čerpám energii z jednoho z nejkrásnějších ročních období. Jaro je v plném rozpuku, všude to pučí, bzučí a cvrliká. Je to nádhera. Jen jak jsme se trošku vzpamatovali z náročné cesty, už jsme vyrazili na chaloupku a potom také na krátkou procházku do lesa.
Velikonoce jsme letos sice doma nestihli, ale jaro přivítám, jak se patří. Ruce už mě svrběly a tak jsem si vytvořila alespoň pár jarních dekorací.
Z březových větviček jsem udělala jednoduchý korpus a přizdobila mechem a sněženkami, kupodivu u nás ještě letos stále kvetou.

Slepičí a pštrosí vejdumky jsem obháčkovala jemnou přízí a ubrus jsem vyšila zadním stehem.
Věneček z králičího pletiva


Jaro, buď vítáno! Přeji vám všem krásné jarní dny!
ZaZa



Pohádky

Pohádky miluje snad každý. V dětství to přiznají všichni, v pubertě už málokdo a v dospělosti už se k tomu zase každý hrdě hlásí. Pohádky v sobě mají už odpradávna určité kouzlo. Není to jen jednoduchá rovnice, kdy dobro vítězí nad zlem. Pohádky v sobě ukrývají velká moudra a mnohá poselství.

Já samozřejmě také pohádky miluji už od dětství. Velké kouzlo pro mě měly pohádky v knížkách. Fantazie mohla pracovat na plné obrátky a děj byl o to napínavější. Ale i pohádky vysílané v televizi jsem měla a mám moc ráda. Ale takové ty klasické a české. Nejsem žádný zarytý patriot, ale české pohádky jsou takové líbeznější, mají prostě určitý půvab, který zahraniční pohádka, i kdyby měla sebevětší rozpočet na natáčení, pro mě postrádá. Už když jsem byla malá, nelíbily se mi pohádky, do kterých autor propašoval něco moderního. Ať už to byla princezna, která jela automobilem do pekla vysvobodit Honzu nebo jakási divoženka, která lítala na vysavači. Takové pohádky jsem odmítala a znechuceně odcházel…

Vyšívaná zástěra aneb modrá je dobrá

Už jste si asi všimli, že má oblíbená barva, která v naší kuchyni převládá, je modrá. Mám ji ráda v kombinaci s bílou, kterou doplňuji keramikou v tmavě hnědé barvě, jak to bývalo v staročeských chalupách.
V poslední době mám trochu slabost pro zástěry. Líbí se mi, jak v dřívějších dobách hospodyňky používaly krásné a elegantní zástěry a myslím si, že každá dobrá hospodyňka by  měla nejenom dobře vařit, ale mělo by jí to v kuchyni i slušet. A originální zástěra může ten půvab podpořit. Mám jich už sice několik, ale zastávám heslo, že zástěr není nikdy dost. I tato se "narodila" v Ghaně ;-). Má snížený pas à la 20. léta a tentokrát jsem ji ozdobila křížkovou výšivkou na horním lemu a na spodní lem jsem uháčkovala volánek.
A jelikož Velikonoce jsou už za dveřmi, tak mi to nedalo a uháčkovala jsem ještě pár vajec v modrobílé kombinaci. Bylo trošku pod mrakem, takže modrá barva vypadá tmavší než ve skutečnosti je.


A aby toho háčkování nebylo málo, vytvořila jsem ještě malou dom…

Veselé Velikonoce v Africe

Původně jsem tady vůbec nic tvořit nechtěla, říkala jsem si, že tu nemám žádné jarní propriety a potřebný materiál a počkám si až budu doma, i když už bude po Velikonocích. Ale Zdenička, která apelovala, kdo s ní zkusí háčkovaná vajíčka,  mě tak hezky motivovala a tak jsem si řekla, že tohle je přece výzva! Vytvořit velikonoční dekoraci skoro z ničeho. A navíc jsme dostali nečekaný dárek v podobě dvaceti malých, roztomilých, domácích vajíček od někoho, kdo se nám chtěl revanšovat, i když sám nemá na rozdávání. A tak jsem se pustila do háčkování a takto mi vajíčka alespoň zůstanou na památku.

K vajíčkům jsem ještě vytvořila ubrousek z plátna a ozdobila jednoduchou bílou výšivkou, aby neležela jen tak na holém. Háčkovala jsem jen tak bez návodu, krátkým sloupkem, přímo na vejdumky.

Uháčkovala jsem k nim ještě dva mini košíčky, aby ta přirozeně kropenatá vajíčka byla hezky vidět.

A manžel mi dokonce sehnal kvetoucí větvičku, aby ta jarní atmosféra byla dokonalá.

A protože mám v plánu si…

Jak jsem se nechtěla učit francouzsky

Po ukončení základní školy jsem se rozhodla jít studovat na gymnázium v místě svého bydliště. Gymnázium nabízelo zaměření na různé obory. V přihlášce jsme měli uvést, který obor chceme studovat, který si zvolíme jako náhradní v případě velkého zájmu uchazečů a dále jsme měli uvést obor, který rozhodně studovat nechceme. Stejně to bylo i u cizích jazyků. Ze čtyř nabízených oborů jsem si vybrala ekonomiku a z jazyků angličtinu, protože jsem se ji učila už na základní škole a chtěla jsem v tom logicky pokračovat. Z oborů, který studovat určitě nechci, jsem zvolila elektrotechniku a z jazyků francouzštinu, o níž se říkalo, že je to sice krásný leč velmi těžký jazyk.


V září proběhlo společné setkání s ředitelkou gymnázia, která nám měla oznámit rozdělení do našich oborů. Když přišlo na řadu moje jméno, polil mě studený pot, protože jsem sice byla zařazena ke studiu ekonomiky, ale byl mi přidělen francouzský jazyk. Paní ředitelka nám vysvětlila, že o obor ekonomika byl obrovský zájem a že t…

Moje první....

Vždycky jsem ve skanzenech a na výstavách zaměřených na staročeské tradice, obdivovala mimo jiné i tradiční vyšívané "kuchařky či nástěnky", které tehdy zdobily bíle omítnuté stěny kuchyní v chalupách. A moc jsem si přála nějakou mít....

Poprvé a naposledy jsem se s výšivkou křížkovým stehem setkala asi ve třetí nebo čtvrté třídě v družině. Vyšila jsem tehdy proutěný košík s květinami. Pamatuji si, že mi to dalo pěkně zabrat, ale zároveň jsem na sebe byla náležitě hrdá. S plochým a zadním stehem jsem se seznámila, když mi bylo asi dvanáct nebo třináct let. A od té doby nic.
Do Ghany jsem si kromě háčku a přízí přibalila i jehlu a bavlnky a pokusila se splnit si své přání.
"Kuchařku" jsem , nemaje k dispozici šicí stroj, ručně olemovala kostičkovanou stuhou. Moje první vyšívaná kuchařka by tedy mohla mít v rodném listě napsáno "made in Africa" a bude zdobit naši novou staročeskou kuchyň na chalupě.
ZaZa