Přeskočit na hlavní obsah

FUFU aneb zápisky z rovníku - den šedesátý


Přiznám se, že jsem se k tomu odhodlávala nějakou dobu a moc se mi do toho nechtělo. Podmínky k vaření tady nejsou úplně procházka růžovou zahradou a když vyvinu úsilí k něčemu, co pak nebude k jídlu....zkrátka odkládala jsem to pořád na později. Ale manžel prohlásil, že když už jsme jednou v Africe, tak by přece byla škoda to fufu neochutnat.


Asi se ptáte, co to fufu vlastně je. Tradiční fufu se vyrábí z manioku, což je zelenina, která má vysoký obsah škrobu a která se v Africe používá velmi často. Příprava je poměrně složitá. Maniok se musí umýt, oloupat, nakrájet, usušit na slunci a ručně rozemlít na prášek. A to je ve zdejších podmínkách práce na několik hodin.

My jsme fufu koupili v obchodě, ale měli pouze variantu Plantain. Je to vlastně usušený zeleninový banán, rozemletý na prášek. Tento druh banánu, který má zelenou barvu a vysoký obsah škrobu, se hodí  pro tepelnou úpravu. Banánové listy jsou velké a používají se jako talíře.
Existuje ještě jedna varianta a to z rostliny jménem Cocoyam - Kolokázie jedlá.

Místní lidé konzumují fufu s  ostrou omáčkou a kozím, skopovým nebo kuřecím masem. Většina lidí, ale z finančních důvodů jí fufu pouze s omáčkou a bez masa. Z husté kaše se vytvaruje velká koule, ze které si každý uždibuje malé kuličky a namáčí do omáčky. Jí se samozřejmě rukama. Tento pokrm dokáže zasytit i na půl dne. Samotné fufu ale nemá vůbec žádnou chuť.
Já jsem uvařila omáčku s kuřecím masem. Fufu mouku jsem nasypala do hrnce a rozmíchala s trochou vody na řidší kaši a míchala nad mírným plamenem dokud vše nezhoustlo.




Dozvěděla jsem se, že fufu podněcuje fantazii a kreativitu. To mohu potvrdit. Řekla jsem si, že by to chtělo něčím dochutit a přidala jsem sůl, oregano a česnek (nabídka koření skromná, ale zaplať pánbůh za to). Z velké koule jsem vytvarovala malé placičky a osmažila je na oleji dozlatova. Věřte nebo ne, ale chutnalo to báječně, skoro jako naše bramboráky. Tímto se fufu dostalo i do našeho jídelníčku. A já už se těším, co z něho zase příště vykouzlím.

Jsem zase o zkušenost bohatší a už aspoň vím, jak chutná fufu!

ZaZa









Komentáře

  1. No a my díky Tobě taky už víme co fufu je. Nevíme sice jak chutná, ale to nevadí.
    Měj se moc hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, nechutná nijak :o)) a to je možná ta výhoda, že se to dá uvařit na mnoho způsobů. Hezký večer přeji a děkuji za návštěvu. ZaZa

      Vymazat
  2. Teda ty sis báječně poradila Zazu. Možná, kdyby si dala ochutnat místním, chtěli by naučit tvou variantu :o).
    Krásné dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co by člověk neudělal pro to, aby se najedl, Álo :o)). A nejsi tak daleko od pravdy. Místní už dostali ochutnat lívance a palačinky a fufu placičky à la ZaZa dostanou už brzy....jen je ještě trochu doladím ;o).
      Měj se moc prima. ZaZa

      Vymazat
  3. Zajímavé jídlo. Je fajn, jak sis poradila s dochucením. :-)
    Těším se na další tvoje zápisky. Měj se báječně. Pa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Dý za milou návštěvu i komentář ;o). Báječný večer i Tobě. ZaZa

      Vymazat
  4. To jsou věci, v té Africe :o) ZaZo, moc děkuji, zase jsem se dozvěděla něco nového! V tom hrnci mi to připadalo jako odpalované těsto :o) A placičky, ty vypadají už opravdu hodně jedle!
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Helo, tady se pořád něco děje :o)). Co se týká odpalovaného těsta, i já jsem měla chvílemi dojem, že dělám větrníky :o)). A placičky byly fakt výborné, tady je každá změna v jídelníčku svátkem ;o).
      Měj krásný večer. ZaZa

      Vymazat
  5. Jé, to je zase zajímavé vyprávění . A fufu je roztomilý název :-). Děkuji, že jste mi rozšířila obzory. Hezký den. Hanka

    OdpovědětVymazat
  6. Hanko, máte pravdu, název fufu mě také zaujal ;-). Děkuji za návštěvu i komentář. Mějte krásný den. ZaZa

    OdpovědětVymazat
  7. Tak jsem byla zvědavá, co fufu je, zní mi to jako tofu. ;-) Česká žena si poradí v každé situaci. ;-) Placičky vypadají moc dobře, mně připomínají bramborové placky, takovouto velikost dělávám a také ráda používám oregano, česnek... S tou omajdou to asi chutnalo dobře.
    Musím zavítat častěji, tvoje zápisky jsou hodně zajímavé (asi jsem starší, tak nabízím tykačku, souhlas? ;-)). Přeji další krásný den! D. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, tykačku ráda přijímám, vždyť už se "známe" dlouho :-). Máš pravdu, ženy obecně si asi poradí v každé situaci a v krizové asi o to víc ;-). Fufu má možná s tofu společnou nevýraznou chuť, tzn., že dobře přijímá jakékoliv koření a dají se s ním vykouzlit slaná a asi i sladká jídla. Placičky jsem dělala už podruhé a trochu víc je ochutila, že opravdu chutnají jako malé bramboráčky. Dneska je budu nabízet místním, tak jsem zvědavá, co na to řeknou a jestli to vůbec poznají :-)).
      Až budu doma, určitě to vyzkouším i tam, myslím, že to nikdo nepozná :-D. Děkuji za návštěvu a milý komentář a budu se těšit i na Tvé další příspěvky ;-). Krásný den i Tobě ;-). ZaZa

      Vymazat
    2. Je ne connaissais pas du tout le fufa mais visiblement cela a l'air d'être bon . J'aime bien la cuisine exotique !!

      Vymazat
    3. Moi aussi, j'aime bien d'essayer des nouveaux plats, des nouveaux saveurs. Merci Daniel. Bonne journée. ZaZa

      Vymazat
  8. Je suis allée sur wikipedia et j'ai bien compris tout ce que l'on pouvait faire avec le foufou, c'est fou ! Les femmes africaines ont beaucoup de travail il me semble, qu'en penses-tu ? Merci ZaZa, des bises. brigitte

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je suis tout à fait d'accord. Faire la cuisine ici c´est vraiment difficile. En plus, il n'y a pas de vaisselle nécessaire pour cuisiner, de l´eau, etc... mais les femmes africanes ne se plaignent pas. Incroyable. Je les admire. Douce journée, Brigitte. ZaZa

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste navštívili můj blog a věnovali kousek ze svého času na napsání komentáře, moc si toho vážím. ZaZa

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kouzelná chalupa

Byla to láska na první pohled. Už když jsme projížděli tímto malebným krajem, věděli jsme, že už je to konečně ono. Rozhodli jsme se téměř okamžitě. Někde hluboko jsme cítili, že právě to je to místo, které jsme si vysnili a tak dlouho hledali.
Dokonce i řemeslníci, kteří nám dělali nějaké opravy na domě, úplně zjihli, když se po práci posadili na lavičku pod stromem a pěli ódy, jak je tu krásně. U chlapů, zvyklých na tvrdou práci a jadrný slovník, to byla zvláštní proměna. Naše chalupa je prostě kouzelná.
Pokaždé, když sem přijedeme, sednu si na zápraží a jako mávnutím kouzelného proutku zmizí všechny každodenní starosti a veškeré mé myšlenky se vytratí někam do dáli. Jsem schopná jen sedět, dívat se a poslouchat zpěv ptáků, bzukot včel a šumění větru v korunách stromů. Mé duše se najednou zmocní zvláštní, nesdělitelný klid a mír. 
Každé ráno se těším až vyběhnu jen tak v pyžamu ven a budu se brouzdat ranní rosou. Rána jsou tu kouzelná, ale ty večery! Ptáci najednou zmlknou, vítr se…

Kouzelné staré časy

Vždycky se mi líbily staré věci, které mají svoji duši, svůj příběh. Odmalička jsem toužila po krásné pohádkové chaloupce, kde to voní sušenými bylinkami, na oknech visí krajkové záclonky, modré závěsy (pokaždé s jiným motivem), na zápraží stojí dřevěná lavička,  zahrádka je plná  pestrobarevných kytek, v korunách stromů štěbetají ptáci. Ale cesty osudu bývají trochu krkolomné. Říká se ovšem, že člověk by si měl jít za svým snem, i když to někdy dlouho trvá. A tak takovému snílkovi nezbývá než navštěvovat venkovské skanzeny, hrnčířské jarmarky nebo si na pár dní pronajmout cizí chalupu. A mezitím svůj sen přiživovat koupí keramických hrníčků, konviček, džbánků a dalších maličkostí, které potěší duši a přiblíží vás k vašemu snu. Zjistila jsem, že takových snílků chodí po světě spoustu a stále to nevzdávají. Nevím čím to je, že doba dávno minulá v nás vyvolává tak příjemné pocity, zvláště v těch, kteří tuto dobu nezažili na vlastní kůži, a nemají ani nikoho, kdo by jim o ní třeba vyprá…

Kuchyňské zástěry aneb moje výzva

Milé bloggerky!

Již v dobách našich babiček a prababiček  nesměla žádné hospodyňce v kuchyni chybět zástěra, která byla nejen velkým pomocníkem při vaření, ale byla to i vizitka každé kuchařky. Hospodyňky je používaly při každodenním vaření a jejich rozmanitost byla veliká. Nechyběly kraječky, volánky či vyšívané motivy, podle zručnosti dané hospodyně.




Již několikrát jsem vám psala o mé velké zálibě v kuchyňských zástěrách. Mám jich doma již několik, abych je mohla střídat podle nálady a měla vždy po ruce jinou, když se nějaká ušpiní. Na rozdíl od našich babiček a prababiček, které je praly na valše, my máme velkou výhodu v podobě automatických praček.
Podle vašich reakcí jsem zjistila, že zástěry používáte málo nebo dokonce vůbec, i když se vám líbí. Proč tedy nevyzkoušet svůj um a alespoň jeden krásný a originální kousek si vytvořit. Jste všechny velké šikulky, šití hravě zvládáte a látek máte v zásobě určitě dostatek.
Přijmete tedy tuto výzvu a pustíte se do toho? Můžete zkusit zá…

Polička

Ráda chodím do obchodů, kde mají "všehochuť ". Jednou jsem narazila na obchůdek, ve kterém mají v přední části kuchyňské potřeby a vzadu železářství. Znáte to? Když něco "potřebujete" teď a hned a nikde to nemají a nebo nejsou lidi, kteří vám to vyrobí.
A právě v tomto obchůdku jsem objevila svoji poličku, kterou jsem "nutně" potřebovala.  Ona to vlastně polička nebyla, ale já ji v tom viděla. Až u pokladny jsem se dozvěděla, že jsem si vlastně koupila zednické síto. Paní se na mě zvláštně dívala, což mi vůbec nevadilo, protože já jsem si prostě koupila poličku :-). Natřela jsem ji světlemodrým Balakrylem, aby mi to ladilo do mé provensálské kuchyňky a dozdobila. Konvička na mléko je původně obal od mléčné čokolády zn. Lindt, která dostala trochu patiny. A co vy, také rádi přetváříte věci v něco jiného než je jejich původní účel?
Krásný den. ZaZa