Přeskočit na hlavní obsah

Výzva - Stopa zvířete - Den Země



Můj dnešní příspěvek je reakcí na výzvu "Stopa zvířete", kterou jsem našla na blogu U Blondýny (http://beallara.blog.cz) a kterou vyhlásila u příležitosti svátku Den Země.

Říkala jsem si, že domácího mazlíčka pejska či kočku, bude fotit asi každý a tak jsem se zaměřila na zvířátka, která jsou někdy trochu opomíjena.
U prvních dvou fotek to ještě nebyla taková práce, ale fotit maličký hmyz bez přibližování objektivu a čekat až se konečně alespoň na vteřinku uklidní a přiblíží, je docela fuška. Netušila jsem, kolik času mi to zabere, a že z toho věčného setrvávání v podřepu či na kolenou budu sedřená jako při jarním úklidu zahrady :-). Navíc včelce, čmelákovi nebo mravenci nemůžete říct "sedni nebo lehni". Včely a čmeláci létají z květiny na květinu rychlostí světla a nasátí nektaru trvá asi setinu vteřiny a jsou pryč. A mravenci běhají snad maraton! Nakonec jsem pár "stop" ulovila.

Jako první jsem vybrala fotografii oslíka, který mi učaroval na cestě do jedné ghanské vesnice a v tom nehostinném prostředí vypadal jako kouzelné zjevení z pohádky "Obušku, z pytle ven!"



Druhou stopu ve mně zanechala ovce se dvěma krásně zbarvenými jehňátky, která si mě získala svojí vytrvalostí  najít  ve vyprahlé krajině něco k snědku, aby mohla nakrmit svá dvě mláďata, která se každou chvilku snažila na vratkých nožičkách přisát a získat alespoň pár kapek mateřského mléka.



A do třetice jsem vybrala ty nejmenší živočichy z české přírody, respektive ty, se kterými žijeme na naší zahradě, a kteří jsou mnohdy neprávem opomíjeni, i přestože pro nás mají obrovský význam a bez nichž by nebyl život.
Včely, které nám ukazují, že pokud budeme pilní, odměnou nám bude sladký med nebo mravenci, kteří nám přinášejí skryté poselství, že když si budeme navzájem pomáhat, bude všechno snazší a bude se nám žít lépe a společně toho více dokážeme. A spoustu dalších malinkatých hmyzích obyvatel naší planety, kteří jsou i navzdory své velikosti neméně důležití.






Tuhle ještěrku jsem neměla v plánu. To byl zřejmě bonus za moji trpělivost při focení hmyzu. Dovolila mi vyfotit si ji opravdu velmi zblízka, má ruka od ní byla jen pár centimetrů. A vypadá to, že podle jejího bříška se mi povedlo vyfotit zvířátek víc.

Příroda nám dává najevo, že každá živá bytost, ať už velká či malá, je stejně důležitá a zaslouží si stejnou úctu a obdiv. 

Oslavujme tedy svátek Země s úctou a pokorou ke všemu živému. Pečujme o to veliké bohatství a važme si, že můžeme žít na tak krásném místě.

ZaZa

Komentáře

  1. Il faut de la patience pour photographier les animaux. Toutes tes photos sont belles avec une préférence pour les abeilles ! J'aimerais qu'un jour tu nous parles de ton pays .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. J'avais assez de la patience. Tu ne peux pas imaginer combien de temps je suis restée dans la même position! Tu es intéressé par la Tchéquie?
      Merci et belle journée. ZaZa

      Vymazat
  2. Povedly se ti hezké fotky. Zvlášť ty ze zahrady (včetně bonusové ještěrky).
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáňo, moc děkuji :-). Přeji hezký den. ZaZa

      Vymazat
  3. ... a vida, během výzvy se zde protahovalo tělo, obratel po obratli se rolovala páteř, abychom mi příchozí měli komfortní podívanou.
    Milá vílo z kouzelné chaloupky, děkuji ti za tvou námahu, děkuji ti za to úsilí, velice si toho vážím a tvé fotografie plně vystihují, co empatičtí lidé jako ty cítí... na Zemi je krásně.
    Zdraví blondýna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýno, děkuji Ti za milá slova i za krásnou výzvu, které jsem se s radostí zúčastnila a zároveň jsem si protáhla své tělo :-)). Snad si více lidí uvědomí, že je třeba se chovat k naší přírodě a naší Zemi hezky i za naším vlastním prahem.
      Nádherné jarní dny přeji. ZaZa

      Vymazat
  4. Zazi, výzvu jsi pojala krásně. I to tvé povídání..... moc milé a pravdivé! A vidět takhle naživo zvířata v celé své divoké africké kráse musí být nádherný zážitek!
    Měj se moc hezky, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péťo, snažila jsem se alespoň trochu ukázat dva zdánlivě odlišné světy, ale je třeba si uvědomit, že žijeme stále na stejné planetě....na každém živém tvorovi je něco krásného, stačí se jen dobře dívat.... Moc Ti děkuji a přeji báječný den. ZaZa

      Vymazat
  5. Krásné záběry ZaZo, obzvláště těch nejmenších druhů, co se objevují na každé české zahradě. I u nás míváme ještěrky, úžovky, v noci pochodující ježky... a i jiné větší, kteří již nadělají občas paseku na keřích a rostlinách :o)).
    Měj se moc hezky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš Álo, když jsme zahradu kupovali, nebyl tu jediný motýl, včela ani ještěrka....nebyly tu keře ani květiny....Proto mě teď fascinuje každý drobounký živočich, který se sem nastěhoval a kterého bereme už jako "našeho". Nebojuji už ani s těmi, co dělají "paseku", ona si příroda vždycky nakonec sama pomůže ;-). Vždycky, když jedna rostlina uhyne, nastěhuje se sama od sebe na její místo nějaká nová....
      Moc Ti děkuji a přeji krásné dny v přírodě. ZaZa

      Vymazat
  6. De magnifiques photos chère Zaza, superbe! Bise, bon mardi dans la douceur!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Merci bien, chère Maria-Lina. Belle soirée étoilée! ZaZa

      Vymazat
  7. Krásný příspěvek, ZaZi!
    Je z něj cítit ta úcta a pokora. Kéž by jí trochu měl každý!
    Měj příjemný večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helo, myslím si, že pokud člověk nemá úctu sám k sobě, nemůže ji mít ani k jinému živému tvorovi, ať už k člověku, zvířeti či rostlině. Moc Ti děkuji! Měj báječný večer. ZaZa

      Vymazat
  8. Zazi, krásné fotky,, jak ty z divoké přírody, tak ty ze zahrádky. Nafotit mravence aby byl k poznání, není vůbec jednoduché. A mamina ještěrka, jak se vyhřívá na sluníčku u toho nádherného, modrého hrnce, je také dokonalá.
    Na té naší Zemičce je tak krásně.
    Měj pohodové dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, fotit mravence byla opravdu fuška :-). Byla jsem opravdu blízko a lezli mi všude, kdybys viděla kolik fotek jsem musela vymazat...byly nepoužitelné, ale nakonec se zadařilo ;-). Modrých hrnců máme několik, některé osázené kytičkami, jiné prázdné s vodou pro ptáčky na pití i koupání v dobách sucha, rádi se tam cachtají :-).
      Měj prima večer. ZaZa

      Vymazat
  9. Krásné fotografie a krásná slova. Važme si toho - ano!
    Tu ještěrku ti závidím. U nás na chaloupce se ukazuje jenom manželovi. :-)
    Měj se hezky, pa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Dý . Ještěrky se nám krásně množí, máme z nich radost :-)). Krásný podvečer přeji. ZaZa

      Vymazat
  10. Z tvého příspěvku, Zazo je cítit, že máš k přírodě opravdu blízko. Oslík bude asi opravdu kouzelný, otevřel svou přítomností nádhernou galerii dalších obrázků. Moc pěkně jsi výzvu pojala, moc mě bavila. A slova na závěr jsou na místě a důležitá pro nás všechny. Díky za ně.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Henrieto, děkuji za milá slova, snažím se s přírodou spíše souznít a naslouchat jí, protože všichni jsme její součástí a bylo by hloupé ničit si vlastní prostor.... Měj nádherný večer. ZaZa

      Vymazat
  11. Milá Zazi úžasné fotky. Nemůžu se vynadívat na malé či větší tvory.
    Tvé foto okamžiky jsou srdíčkové. Obdivuji tvoji trpělivost.
    Parádně jsi se s výzvou poprala. Ale ten oslík je pro mne TOP😉
    A k poslední větě- prosbě se pěkně prosím přidávám..
    Posílám mnoho pozdravů a přání krásných dnů.Z ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, je třeba si chránit náš vlastní prostor, aby tu byl i pro další generace lidí či zvířat. Oslík je sladký viď ;-), mě také dostal, zjevil se tam opravdu zčistajasna a byl takový čisťounký a milounký :-)). Moc Ti děkuji za milý komentář a posílám srdečné pozdravy. ZaZa

      Vymazat
  12. No vidíš, já nemám takovou fantazii ani trpělivost, zůstala jsem u toho psa ;-). Moc hezké fotky, oslík kouzelný!
    Mávám!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D. Moc děkuji Jani, jdu mrknout na pejska ;-). Měj se báječně. ZaZa

      Vymazat
  13. Ah, notre précieuse Terre, si malmenée !!! J'adore ce petit âne solitaire, j'ai toujours de la peine quand j'entends des propos qui dévalorisent ce merveilleux animal. Bises ensoleillées ZaZa, à bientôt. brigitte

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ah oui, je suis absolument d'accord! Je ne comprends non plus pourquoi un animal si joli et doux est souvent dévalorisé.... merci bien, Brigitte. Douce soirée. Bises. ZaZa

      Vymazat
  14. Krásné fotografie. Moc se mi líbí oslík i koza s mláďaty. A vím, jak je těžké nafotit neposednou včelku. Tuhle se mi to podařila až na čtvrtý pokus. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růžo, moc děkuji za hezký komentář. Krásný den přeji. ZaZa

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste navštívili můj blog a věnovali kousek ze svého času na napsání komentáře, moc si toho vážím. ZaZa

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kouzelná chalupa

Byla to láska na první pohled. Už když jsme projížděli tímto malebným krajem, věděli jsme, že už je to konečně ono. Rozhodli jsme se téměř okamžitě. Někde hluboko jsme cítili, že právě to je to místo, které jsme si vysnili a tak dlouho hledali.
Dokonce i řemeslníci, kteří nám dělali nějaké opravy na domě, úplně zjihli, když se po práci posadili na lavičku pod stromem a pěli ódy, jak je tu krásně. U chlapů, zvyklých na tvrdou práci a jadrný slovník, to byla zvláštní proměna. Naše chalupa je prostě kouzelná.
Pokaždé, když sem přijedeme, sednu si na zápraží a jako mávnutím kouzelného proutku zmizí všechny každodenní starosti a veškeré mé myšlenky se vytratí někam do dáli. Jsem schopná jen sedět, dívat se a poslouchat zpěv ptáků, bzukot včel a šumění větru v korunách stromů. Mé duše se najednou zmocní zvláštní, nesdělitelný klid a mír. 
Každé ráno se těším až vyběhnu jen tak v pyžamu ven a budu se brouzdat ranní rosou. Rána jsou tu kouzelná, ale ty večery! Ptáci najednou zmlknou, vítr se…

Kouzelné staré časy

Vždycky se mi líbily staré věci, které mají svoji duši, svůj příběh. Odmalička jsem toužila po krásné pohádkové chaloupce, kde to voní sušenými bylinkami, na oknech visí krajkové záclonky, modré závěsy (pokaždé s jiným motivem), na zápraží stojí dřevěná lavička,  zahrádka je plná  pestrobarevných kytek, v korunách stromů štěbetají ptáci. Ale cesty osudu bývají trochu krkolomné. Říká se ovšem, že člověk by si měl jít za svým snem, i když to někdy dlouho trvá. A tak takovému snílkovi nezbývá než navštěvovat venkovské skanzeny, hrnčířské jarmarky nebo si na pár dní pronajmout cizí chalupu. A mezitím svůj sen přiživovat koupí keramických hrníčků, konviček, džbánků a dalších maličkostí, které potěší duši a přiblíží vás k vašemu snu. Zjistila jsem, že takových snílků chodí po světě spoustu a stále to nevzdávají. Nevím čím to je, že doba dávno minulá v nás vyvolává tak příjemné pocity, zvláště v těch, kteří tuto dobu nezažili na vlastní kůži, a nemají ani nikoho, kdo by jim o ní třeba vyprá…

Polička

Ráda chodím do obchodů, kde mají "všehochuť ". Jednou jsem narazila na obchůdek, ve kterém mají v přední části kuchyňské potřeby a vzadu železářství. Znáte to? Když něco "potřebujete" teď a hned a nikde to nemají a nebo nejsou lidi, kteří vám to vyrobí.
A právě v tomto obchůdku jsem objevila svoji poličku, kterou jsem "nutně" potřebovala.  Ona to vlastně polička nebyla, ale já ji v tom viděla. Až u pokladny jsem se dozvěděla, že jsem si vlastně koupila zednické síto. Paní se na mě zvláštně dívala, což mi vůbec nevadilo, protože já jsem si prostě koupila poličku :-). Natřela jsem ji světlemodrým Balakrylem, aby mi to ladilo do mé provensálské kuchyňky a dozdobila. Konvička na mléko je původně obal od mléčné čokolády zn. Lindt, která dostala trochu patiny. A co vy, také rádi přetváříte věci v něco jiného než je jejich původní účel?
Krásný den. ZaZa















Moje první....

Vždycky jsem ve skanzenech a na výstavách zaměřených na staročeské tradice, obdivovala mimo jiné i tradiční vyšívané "kuchařky či nástěnky", které tehdy zdobily bíle omítnuté stěny kuchyní v chalupách. A moc jsem si přála nějakou mít....

Poprvé a naposledy jsem se s výšivkou křížkovým stehem setkala asi ve třetí nebo čtvrté třídě v družině. Vyšila jsem tehdy proutěný košík s květinami. Pamatuji si, že mi to dalo pěkně zabrat, ale zároveň jsem na sebe byla náležitě hrdá. S plochým a zadním stehem jsem se seznámila, když mi bylo asi dvanáct nebo třináct let. A od té doby nic.
Do Ghany jsem si kromě háčku a přízí přibalila i jehlu a bavlnky a pokusila se splnit si své přání.
"Kuchařku" jsem , nemaje k dispozici šicí stroj, ručně olemovala kostičkovanou stuhou. Moje první vyšívaná kuchařka by tedy mohla mít v rodném listě napsáno "made in Africa" a bude zdobit naši novou staročeskou kuchyň na chalupě.
ZaZa